Ježíšku, na Vánoce si přeji sníh!

27. november 2013 at 15:49 | Christine. |  Diary

Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.

Tak doufejme, že je to jen pouhá fáma, další Vánoce na blátě bych už asi nepřežila. Po kolikaté že už by to bylo? Po páté snad? Co to jsou za Vánoce mi řekněte.
Pondělní sněžení mě tak hezky nabudilo. Bylo to strašně hezké, vidět ze školního okna padat ty vločky a krásně se na těch už holých stromech hromadit. Úterý bylo úplně stejné. Ale dneska už ani vločka nespadla a vše pomalu roztává...

Jednou to přijít muselo...

Nebojte se. Nic velkýho. Nikdo neumřel, nekončím s blogem, s přítelem je to dokonalý, žádná pětka :D
Jediná tragédie je, že mám nový brýle. I když bych tomu ani tak tragédie říkat neměla. U mých přátel a spolužáků měly úspěch a mně se už vlasně taky líbí. Nejdříve jsem je ale nenáviděla. Je to o zvyku :)

Buďte upřímní :)
 

Úterý, 19. listopad / Den jako každý jiný

19. november 2013 at 14:59 | Christine. |  Diary

Říkala jsem si, že by bylo fér, kdybyste věděli, jak vlastně vypadám. I když tady moje fotka už jednu dobu v menu byla, někteří z vás ji možná nezastihli. A mně je teda mnohem příjemnější když vím, jak blogger vlastně vypadá, nevím jak vám.
Kvalita fotky je opravdu k nezaplacení. Tuto fotku jsem pořídila teďka přes webkameru, takže pochopte :D


Dnešek byl asi jako každý jiný. Za tento týden zatím žádná nová známka (bohudík?). Po dnešním obědě mám pořád zvláštní pachuť. Byl tak nějak divný. Ale stejně mi to nějakým způsobem chutnalo. Dává to vůbec smysl?
Měla bych si jít udělat úkol do němčiny. Nějakých pár vět o jídle, které bude zkoušet celý příští týden. What the hell? A ještě si zopáknou chemii, jelikož už pár hodin v ní celkem plavu (spíše jsem ji zatím celý prvák úplně nepochopila) a zítra z ní píšem. Myslím že, jak se tvoří názvy kyselin a solí? Plus nějaké počítání. Není to nějak těžké, možná by mě starší ročníky zabily, kdybych řekla že takovou kravinu neumím. Tak jo, ukamenujte mě. Mně už je to všecko stejně fuk :D
O půl páte mám čekat přítele před autoškolou. Všude bych se s tím nejradši chlubila, že můj přítel bude mít zhruba za půl roku řidičák. Orisková, sklapni už!
Teď jak jsem zmínila moje příjmení tak se mi vybavilo, že mě dneska matikář (náš třidní) nazval oříškem. Čekala bych to od každého, ale od učitele opravdu ne :D Vlastně to řekl takhle Oříšku, jakto, že už si sbalená, ještě hodina neskončila! (přitom už byly asi dvě minuty po zvonění). Ale usmál se, takže to nebylo nic výhružnýho a celá třída se zasmála. Vlastně to bylo celkem fajn :D

Taky se už nemůžete dočkat toho tak vzdáleného víkendu? :(



Need to escape

14. november 2013 at 19:14 | K.
Říkala jsem si, že dneska napíšu konkrétnější článek. Ale teď na večer mě zase chytla taková nálada... Třetí den po sobě píšu článek, ne moc optimistický. Ani jeden. Kdo ví, čím to je.
Chce se mi brečet, křičet, poslouchat hodně, hodně hlasitou hudbu a jednoduše to ze sebe všechno dostat. Jenomže nechci, aby rodiče věděli jak mi teď je. Že i jejich malá princezna má deprese. Neví to, ani nechci aby to věděli. Nic z toho. Protože ono to jednou zmizí, jednou určitě. Musí...


Vlastně, jak mi teď je víte jen vy. Vy, kteří si to právě čtete a zajímá vás, že nějaká šestnáctiletá holka z neznáma právě teď prožívá těžký chvíle. Možná vás to ani tak nezajímá, jen se příliš nudíte. Každopádně je tu někdo, kdo si moje kecy čte. I kdyby to byl třeba jeden člověk tak jsem za to ráda. Někdy si člověk přečte i nějaké to povzbuzení a to se mi líbí na blogu. Člověka ani neznáte a on vám dodá tolik síly.
Musím se nějak zaměstnat. Když jsem zaměstnaná, například přes ráno a dopoledne, když jsem ve škole, tak na nic špatnýho nemyslím (většinou). To pak když příjdete domů a začnete se nudit a přemýšlet tak to jde rychle z kopce.

Doufám, že vy se máte aspoň líp než já.
:)

Where to go next

Advertisement